† 22. 10. 2011 | kód autora:
SfrCítím se hrozně. Nejhůř za poslední dny. Ten pocit bych nikomu nepřála. Pocit bezmoci. Pocit naděje, a zároveň vědění toho, že se ta naděje nesplní. Pocit úplné bezmocnosti a příchut slz. Pocit kapitulace a věčné přemýšlení, věčná otázka PROČ? Proč? Zní mi v uších celý den. Už mě unavuje. A vzpomínky. To ,,nee" a moje zástava srdce a posléze jeho zrychlení, pocení a neklid. Hluboký vnitřní neklid. Nejraději bych usnula a probudila se až zítra ve dvě odpoledne. Pocit strachu. Strach ten je teď jeden z nejsilnějších. A k tomu ten strašný pocit bezmocnosti.
Chtěla bych mít úplně jiné pocity. Radost, lásky, štěstí,... Ale kdo by nechtěl? Musím to brát takové jaké to je. Když dneska Alešovi napsala Míša, že ho miluje a když jsem viděla jakou z toho má radost, bodlo mě u srdce. Nedá se nic dělat. Přeji jim to štěstí. Opravdu. Ještě že ve mě není zášť. Jediný pozitivum. Závist ano, ale v dobrým. Už delší dobu závidím všem lidem v manželštví, někdy i konkrétním. Vím, že to ve všech není růžové.
Nejhorší je ten pocit samoty. V manželství spolu usínají a probouzejí se. Mě musí stačit asi jen víkendy a to jen málo, už asi bez pátku. Drtí mě to. Nejhorší jsou neděle večer. Je mi smutno. Pak pondělí, uterý, středa, čtvrtek a v pátek jsem se vždycky těšila, že dojede. Nedojede ted už. Až v sobotu odpoledne. Pak je hned zas neděle... Dojdu domů a nevím, co mám dělat. Psát mu nebo ne. Čekám. Bojím se mu napsat. A když mu napíšu, tak čekám hodinu na odpověď. Trýznivou hodinu. Řešením by bylo nepsat mu vůbec, ale to já nevydržím.
Má to i klady ten vztah. I zápory. Radost i smutek. Láska i nenávist. Nikdy jsem netušila a nevěřila, že k sobě mají tyhle dvě věci ak blízko. Velmi blízko.
Naděje pomalu splaskává. Až v sobotu.
† 22. 10. 2011 | kód autora:
SfrPrázdniny se blíží. Ještě zítra si skočím do školy pro vysvědčení a pak mě čeká dva měsíce volna. Možná to budou moje poslední prázdniny, i když těm pomaturitním se říká poslední, pokud nejdete na vysokou. A pokud na ni opravdu nejdete, tak většina si shání práci už po maturitě. Ale to je celkem jedno. Jisté je, že mám před sebou čtvrťák a s ním spojenou maturitu. V primě jsem nad ní vůbec nepřemýšlela, v sekundě jsem nad ní začala trochu uvažovat, ale říkala jsem si, že to je moře času, v tercii mi nějak vypadla z hlavy a v kvartě jsem si říkala, že nad ní budu přemýšlet až na velkým gymplu. V kvintě jsem si říkala, že tři roky je času moc, v sextě jsem se toho začala bát, teď v septimě to už beru jako fakt. Jenom doufám, že ve čtvrťáku chytnu takový učitele, kteří mě na tu maturitu budou schopni připravit. Zatím to tak nevypadá.
Před týdnem jsme vyplňovali přihlášky ke státní zkušební maturitě.
† 22. 10. 2011 | kód autora:
SfrO jak je krásné proležet celý den doma v posteli. K tomu ještě shlédnout několik dílu Big Band Theory a prostě se jen tak válet. Jsem příjemně znuděná. A taky nemocná. Ale už ne tak. A co že je nového?
Oslavili jsem Kikčiny narozeniny v Alcatrazu. Začali jsme v Irské, kde jsem si dala poprvé v životě Hoegarden a nebyla jsem schopná ho vypít během tří hodin. Piják piva ze mě teda nebude. Ale za to semtex s vodkou mi jde velmi dobře. V Alcatrazu hrál velmi příjemný dj. Vše co jsme chtěly nám zahrál. Byl příjemný, milý,...
Jelikož jsem nestihla doma uspokojit své hladové buňky, objednali jsme si pizzu. Ten pizzaposlíček dovezl tak 10 krabic pizzy, jestli ne víc. Nee nebylo to všechno pro mě. Bylo to asi pro půlku Alcatrazu. Zbytky co zbyly jsem věnovala bratrovi za to, že pro nás o půl druhé v noci přijel. Odvezl Kiki a Hanču domů a samozřejmě i mě s Honzou.
Víkend byl stejně úžasnej - strávenej s miláčkem. V neděli odpoledne jsme jeli na jeho zápas. Dojela i Hanka s Omíkem. No jo kdo umí hrát, umí. A brouček to fakt umí. Nejlepší ale bylo jak byli všichni zablácení od blata, páč celou dobu pršelo. Vyhráli 8:0. Zas mě to vtáhlo do té atmosféry fotbalu. Nemohla jsem z toho spustit oči. Narozdíl od mých spoludiváků Hanči a Omíka, kteří každou chvíli pronesli větu typu: ,,Už bude konec?" ,,Za jak dlouho bude konec?" ,,V čem má ta hra smysl?" ,,Co je to za smysl honit se za balonem?" - jak kdybych slyšela svou babičku ,,Mě je zima" ...atd., ale myslím, že příště jsou zas.
Možná bych měla napsat o vybírání dárků pro Kiki. Nevěděly jsme, co jí koupit, tak jsme jen tak nečinně chodily po Hypernově a nevěděly si rady. Pak nás napadlo, že ji nakoupíme ty největší blbosti co tu jsou. 5-ti kilovou zeminu jsme zamítly, ale pak to šlo jak po másle. Koupily jsme truhlík, nejlevnější vložky, plínky, čínskou polívku, kypřící prášek, paštiku a aby to Kiki nebylo líto tak ještě prstýnek a kytku. Snad se jí ta naše recese líbila.
† 22. 10. 2011 | kód autora:
SfrNapsala bych něco nového. Třeba o včerejší Kikčiné předoslavě narozenin v Alcatrazu, o vybírání dárků pro ni, o tom jaký krásný víkend jsem teď prožila (ony jsou vlastně teď poslední 4 měsíce všechny pěkný), o pizze, o dnešním fotbalovém zápase, o tom jak dělám seminárku... Ale nemám sílu. Mám teplotu, už týden mě bolí v krku a čím dál víc, rýma mě klátí.... Uvidíme ráno, co se z toho vyklube. Tak si zatím budete muset počkat...
† 22. 10. 2011 | kód autora:
SfrOd zhruba pěti hodin ráno nám pořád vypíná elektrika. Ještěže teď už ne. Byli jsme s bratrem bez ní jak ztraceni.
Celá noc mi splývá. Vím, že jsem nechtěně usnula kolem 9 hodiny, ale nechápu, jak jsem dokázala vypnout notebook a dát ho do poličky. Jen mám takové chabé záblesky vzpomínek, že někdy kolem druhé hodiny ráno jsem byla MOŽNÁ vzhůru. Jisté je však že od tří hodin jsem nemohla pořádně spát, protože jsem měla šíleně ucpaný nos. K tomu se přidává bolest v krku a já zvažuji jestli do té školy jít. Ale asi půjdu. Ostatně vždycky z ní mohu odejít.
Začala jsem dělat seminární práci do semináře z dějepisu. Jsem zvědavá, jak ji zvládnu, ale doufám, že se mi povede. Hrabání se v starých knihách a kronikách mě začíná bavit. Škoda, že mě vždycky upoutá něco jiného než mé dané téma. Minule mě upoutala historie mé obce a potom jaké bylo počasí na vyškovsku v roce 1995 (bylo horko).
Víkend utekl strašně rychle. Až moc.
Jdu se chystat do školy než mi zas vypnou elektřinu...
Čao.
† 22. 10. 2011 | kód autora:
SfrBBT....Co ta zkrátka znamená? Mou novou závislost. Její pravé jméno zní Big Band Theory... nebo-li Teorie velkého třesku nebo-li seriál o čtyřech fyzicích, krásné Penny a neuvěřitelně vtipných hláškách. Vřele doporučuju. Můj favorit je Sheldon, ale určitě bych si z těch čtyř vzala Leonarda.
Zdroj: tvdecoder.blogs.nytimes.com
Jinak víkend na pohodu. V sobotu se slavily v Irské Zdeňkovy narozky. Pohodová akce. Neděli jsem kromě dopolední hodinky boxu proležela, někdo ji proležel úplně celou, že?
Dneska jsem měla po dlouhé době ruštinu, na kterou jsem neměla vůbec v plánu jít, ale byla skvělá. Strašně moc mě bavila. Nejdřív jsem chtěla jít do knihovny na přednášku o historii českých encyklopedií a Ottova naučného slovníku, ale nikdo se mnou nechtěl jít. Třeba taková Kiki dala radši přednost fyzice.
Cestu domů jsem absolvovala s pitím pro bratra a jeho sušenkama a vším možným, co jsem mu měla koupit, ve strašně špinavém a smradlavém autobuse. Doma jsem si s úlevou lehla a zkoukla dva díly BBT. A snědla půl balíčku diska. A bylo mi krásně. A hlavně se mi nikam nechtělo. Nakonec jsem šla a rozhodně to nebyla chyba.
Dnešní den byl pro mě taky úspěšný v malých jedničkách. V matice jsem jednu získala za správné vyřešení dvou příkladů a byla jsem mezi 5 nejrychlejšími a ve fyzice jsem se nejrychleji přihlásila na spočítání příkladu. To jen taková vsuvka o tom, že zas nejsem tak odepsaná.
Zítra nic nepíši, nikde nezkouší a já si už od půl sedmé v poklidu ležím ve své posteli s notebookem a koukám na BBT. Nevím, co budu dělat až mi dojdou díly. Ale je skvělé ležet v posteli.
V pátek se chystám na přednášku dr. Roberta Kvačka o 15.3.1939. Tak jsem zvědavá, protože naše profesorka dějepisu ho pořád vyzdvihuje a tvrdí, že jsou jeho přednášky skvělé.
† 22. 10. 2011 | kód autora:
SfrDneska jsem se konečně vyspala. Po náročném víkendu jsem se konečně pořádně vyspala a měla jsem z toho dobrou náladu celý den. Narozdíl od pondělí kdy to schytal můj zraněný bratr.
V pátek jsem si říkala, jak se budu učit na pondělí, páč jindy nebude čas a nějak jsem skončila ( po návštěvě u Haničky, která je pořád se sádrou) v posteli se Scary Movie 3. Po dlouhé době celkem dobrý film. Po dlouhé době vůbec nějaký film. Večer dojel Honza a šli jsme spát až kolem dvanácté. Vstávání ráno po páté hodině nebylo tedy vůbec růžové. Večer jsme šli na hopku. Já jsem šla na hopku! Ještě že jsme šli předtím na chvíli do Alcu, kde jsem dostala k MDŽ růži. Na hopce hrála skupina H16 a nesmíte to vyslovovat H šestnáct, ale H jedna šest:-). Celkově mi tento styl hudby nesedí a ještě když se kolem mě tlačila banda podnapilých, mladých (hodně mladých) lidí, tak jsem z toho nebyla moc nadšená. Ale bylo to celkově na to, že je to hip-hop, dobré.
V neděli ráno jsem měla po dlouhé době box. Ještě s Martinem a Tomem. Dobrej trénink a to se mi na něho ráno nechtělo jít. Odpoledne jsem jela s poněkud unaveným Honzou do Brna pro mou novou mikinu (kterou jsem objevila v Kaky slevněnou o 700). Z Brna jsem dojela totálně vyfluslá a učit se mi rozhodně nechtělo, tak jsem to ponechala svému osudu.
V pondělí jsem se vzbudila nervózní, nasraná a nevyspaná skoro rozhodnutá do té škole nejít. Do toho mi bratr, který má natržený lýtkový sval, pořád rozkazoval, co mu mám kam odnýst. Několikrát jsem ho poslala do prdele a ještě do jiných míst.
To bývávalo. Teď je to ,,Romanko, podej mi to, dones mi to..."
Písemku ze semináře z dějepisu jsem snad dala, protože tak primitivní písemku jsem dlouho neviděla. Písemka z němčiny se taky dala, jelikož se na ní učím už týden, ale písemka ze zsv nevypadá moc růžově. Na latinu jsem pro jistotu nešla. No a trenink byl ve stylu ,,au to bolí", protože jsme byli s Honzou strašně unavení a já měla namožený svaly na stehnech a naražený koleno z boxu a prostě jsme se každou chvíli nějak zranili. Teda spíš já:-).
Ale dneska jsem se vyspala. Vzbudila jsem se něco před sedmou a ve výborné náladě. Pochopila jsem konečně matiku i když profesorka si musí myslet, že jsem debil, protože jsem si ju za tu hodinu zavolala asi třicetkrát. Místo biologie a chemie jsme šli na představení Kytice. No to bylo něco. Hráli to všechno jen dva herci. Herečka vypadala vcelku normálně, ale herec nám všem připomínal transvestitu nebo homosexuála přinejmenším. Byl namalovaný, měl všude piercingy, tetování, vypadal, jak kdyby bydlel v solárku a i celé představení stálo tak celkově za nic. Při smutných scénách se všichni lámali smíchy, zvlášť vedle mě Kiki a bylo to víc vtipné než pochmurné.
Dneska jsme se před gymplem sešli na ruštinu tři lidi z pěti. S tím, že Ivča jde dom, že je jí blbě. Tak jsme se s Martinem rozhodli, že na to tak kašlem. Asi půl hodiny jsme sháněli číslo na naši profesorku, abysme jí řekli, že nedojdem. To se nám nakonec podařilo. Další půl hodiny jsme prostáli a kecali. Pak nám začala být zima, tak jsme se přesunuli s Martinem do Karolínky a dlouho jsme nevěděli, co si dát a tak Martin skončil u vína ( pivo neměli) a já u Alžírské kávy, o které jsem myslela, že bude dobrá, ale byla pěkně hnusná. Ale jinak příjemné povídání.
A teď si jdu dávat do pořádku svůj sešit z fyziky, do kterého si nepíšu už půl roku.
P.S: Už chci vyjet na kolo, úplně se na to těším.
† 22. 10. 2011 | kód autora:
SfrNa nočním stolku mi leží voňavá káva a vedle mě leží dosud neotevřený! sešit z chemie. Toť program mého večera a části noci. A nebo jakmile dopiji kávu, tak půjdu spát. Jak pravděpodobné. Opět jsem začal číst lany blog. Co o tom, že všechny její články mám už minimálně dvakrát přečtené a že přestala před rokem psát. Její články jsou kultovní.
† 22. 10. 2011 | kód autora:
SfrUž jsem sem dlouho nepsala a jelikož už mi několik lidí řeklo ať jsem napíšu, tak prostě píšu. Jarní prázdniny jsem povětšinou byla v práci a celkem jsem si to tam užila. A víkend jsem strávila s Bondíkem. Sobotní večer jsme prožili v Alcu a cestou tam jsme si říkali proč tam vlastně jdeme, když jsme unavení:-). V Alcu jsme si daly pizzu a před půlnoci jsme tam usínali. Tak jsme jeli domů (hondou civic s Románkem:-)). V neděli hrál miláček futsal. A mohu pyšně prohlásit, že byl nejlepší:-). Jak já se těším zas na fotbal. Moc. Ta atmosféra a všechno kolem....
Včerejší stresující den ve škole mi vynahradil příjemný večer strávený v Irské s Bondovou rodinou. A dneska toho bylo ve škole zase moc. Teď je nějak moc učení. Dneska jsem šla na 7 kvůli doučování z matiky. A pak jsme s holkama spěchaly na halu na tělák a mě šíleně rozčilovalo, že jsou tak pomalý:-). Že? Tělák mě ještě víc nasral. Za prvé nám na halu vlezly jakýsi volejbalistky a za druhé je ten tělák k ničemu. Při rozcvičce se ani trochu nezpotím. Děláme nějaký cviky, který jsou podle mě k ničemu a učitelka se u toho tváří šíleně důležitě. A pak se učíme asi po stodesátý ty trapná dvojtakty, který jsou k hovnu. Zbývající hodiny do oběda jsem vesměs prospala a odpoledku cviček z fyziky jsme víceméně prokecaly, protože ty příklady se fakt nedaly. Po škole jsme s Kiki zamířily do Karolínky učit se matiku. Spočítaly jsme jedno cvičení a zjistily, že je skoro hodina pryč. Máme jich tam asi dalších milion... Po hodině a půl jsme dostaly hlad (hlavně já) a tak jsme se přesunuly i s tou matikou k Pirátovi na hranolky a brambory v alobalu. Po další hodině počítání tam jsem byla už tak vyštavená, že jsem toho nechala, po chvíli i Kiki. A na zítřek toho mám fakt málo. Milion úkolů do SVS, naučit se tu matiku, respektive dopočítat několik desítek příkladů, naučit se dějepis, NK....A tak si tady jen tak stěžuju.
O víkendu jdem s Bondem na hopku, tak uvidíme jaké to bude:-).
A to je vše, co jsem vám v tuhle chvíli schopna napsat a jdu si dělat vektor u a v a parametrickoou rovnici přímky a globalizaci a ....
† 22. 10. 2011 | kód autora:
SfrKdyž jsem byla malá, myslela jsem si, že sníh ve městě není. Že je ho tam úplně málo a že my děti z vesnic, máme velkou výhodu, protože u nás je hodně sněhu. Dneska mi tu domněmku vyvrátila má procházka po sídlišti Palánek. Bylo tam sněhu habaděj.
Nakonec jsem zůstala doma až do pátku. Ono taky poslední den v týdnu a ještě k tomu před prázdninama nemělo cenu chodit do školy. Stejně se mě ta rýma ještě nepustila.
Včera jsem vylezla po dlouhých třech dnech z baráku a šla navštívit Hanču do Vyškova. Předtím jsem si skočila do knihovny na chvilku, ale ta chvilka se protáhla na půl hodiny. Myslela jsem, že si normálně vyberu knížky na jarní prázdniny a vypadnu. Jenže on ten výběr nebyl zase tak jednoduchej. Chtěla jsem Ovidia Umění milovat. Moc jsem ho chtěla. na tu knížku se už měsíc třesu. Ale neměli ho. Sakra. Chtěla jsem spoustu jiných knih, např Odysseiu od Homéra. Nic v té knihovně nebylo. Jak jsem tak prolítávala mezi regálama, padl mě do oka Stařec a moře od Ernesta Hemingwaye. Je to součást maturitní četby. Tak jsem to tedy vzala. Dále jsem se odvážila i na knihy, které jsem jednou rozečetla, ale pak je z nějakého důvodu nedočetla. Takovou knihou je například Jméno růže od Umberta Eca nebo Nesnesitelná lehkost bytí od Milana Kundery. Půlhodinu to prostě zabralo.
Hanča byla poněkud pohyblivá na to, že má nohu v sádře. Myslela jsem, že jenom leží, že ani sedět nemůže a ona fakt seděla. Po 5 jsem šla pro Romana na začátek Palánku, páč nevěděl, kde Hanča bydlí. A protože jsme hledali místo na zaparkování strašně dlouho, tak jsem v té jeho nádherné hondě civic seděla minimálně deset minut! Má nádhernou řadící páku.
Dneska jsem byla jako obvykle v práci. Zase v lakovně. Kluci měli zase dobrý kecy. Jako vždy. Většina na mě. Aspoň se pobavím :-).
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
