Je 20:56 a já bych se měla učit matiku. Měla bych se učit fyziku. Měla bych se učit zeměpis. Měla bych se učit dějepis. Měla bych...A přitom sedím u compu, žvaním na icq a chytám se za zub, který mě už týden bolí. Au. Má ctižádost je na bodu mrazu. Chcu se dostat na práva a místo čtení Římského práva, prolízání otázek všude možně, čtení dějepisných knih sedím u compu a čtu si o tom, jak se Pepa Vojtek rozvádí. Silně pochybuju, že tohle bude v otázkách.

Je 21:06 a stále mě bolí zub. Au. Pořád jsem nezvedla tu svou prdel, abych uchopila do svých rukou sešit z matematiky a propočítala si alespoň jeden příklad.. Jsem už opravdu naštvaná na svou lenost...

Je 21:11 a už me štve, asi půjdu spát, ale to tu matiku napíšu na 5. Momentálně rozesílám po icq jakýsi stupidní program, který Ti na minutu zmrazí compl. Ach jo, už jsem ztracený případ....

21:14 přemýšlím a zvažuji důsledky mého neučení. Jít spát, nejít...

21:18 smutně koukám na svou krásnou, měkkou, heboučkou, voňavou postýlku, která je jedním z nejhezčích míst na světě. Ach postýlko čekej. Dostala mě. Jdu spinkat.

Tak dobrou