Jo tak po páteční depce přišla sobota, která byla skvělá. Dopoledne práce jako vždy, kde jsem se vsadila o flašku ferneta, ale o tom později. Po práci jsem měla jízdy, které jsem zakončila v Kroužku u dědy na 75.narozeninách.

Já s babi a vpředu mamka

Chvílu jsem kecala se sestřenkou a pak jsme nechali rodiče tam a jeli s bratrem na hody do Komořan na steak. Dělal ho tam Jirka, takže to byla fakt mňamka. Vydali jsme se do průvodu a jenom jsem tam vstoupila, už mi Libas nalíval víno, pak hodový sklepmistr Rostěczek, Zbyňa...No prostě, kdybych od tama po chvíli nevypadla, byla bych napitá jak divočák.

Sklepmistr Rosteczek natahuje, Zbyňa přihlíží

Brácha s Jančou

Kolem 7 k nám došel Jirka (kámoš, jen pro upozornění, někteří si mysleli, že spolu chodíme, jenom kvůli tomu, že tam byl se mnou, copak nemůžu jít s kámošem?, prostě nechodíme) a nabrali jsme bratra a vyrazili busem směr Komořany. V sále jsme byli mezi prvníma, ale za chvíli se to tam všechno naplnilo. Lidi v krojích nám předvedli parádní číslo, které bylo fakt pěkné. Pak se různě tancovalo. Uprostřed večera jsme šli s Jirkou na řetízkáč a musím říct, že v takovým studeným počasí a tmě jsem snad na řetízkáču ještě nebyl

Zahájení zábavy

První tanec

Velcí bosové, jinak můj bratr (v modrým) a Jirka (v bílým)

Kolem 11 byla tombola, kde jsem zas nic nevyhrála, vlastně u našeho stolu nikdo nevyhrál. A to jsme měli dohromady 100 lístků. No je toto možné?. A pak nám předvedli krojannky a krojané další číslo. Tentokrát byly baby ve fotbaových dresech a chlapi s třásněma na hlavě a namaškaření prostě.

Vystoupení Krojanek

A pak se zas tancovalo. Byl to dost dobrej večer. Různě jsme lítali na Galerku a zpátky, potkala jsem tam plno známejch ldií a povětšinou kecala venku s Rostěczkem a nebo Aleškem. A taky tam bylo jedno číslo, kdy Luba předváděl bříšní tanečnici. To bylo úplně parádní.

Bratr dopadl o poznání hůř jak já, ač byl doma o 4 hodiny dřív. Njn míchat červený s bílým a s různýma panákama není dobrý. On to nazýval ,,rychlá smrt". Druhý den proležel dopoledne s kofolou v náručí (prý je dobrá na žaludek) a s hnusným odérem v pokoji.

Jo a cesta z Komořan není tak dlouhá, jak se mi zdála. Za čtvrt hodinky jsem byla doma.

Ačkoliv jsem šla spát až k ránu, hned v 8 jsem už byla vzhůru. Do půl 12 jsem se tak jenom potácela, snažila jsem se učit, ale nějak jsem zas skončila na netu. O půl dvanácté vyjela naše rodinka na oběd. Měla jsem trochu obavy z toho, jak to dopadne, páč naše rodinné obědy dopadnou katastrofálně,ale tak dalo se to. Sice zas jedli jak neandrtálci, ale to já beztak taky. Tradičně jsme se pohádali, ale to už nevím o co. Najedli jsme se dobře a jeli dom.

Já se začala chystat na fotbal. A teď se dostáváme k tomu fernetu ze začátku. Hráli Komořany - Habrovany. Vsadila jsem se s jedním hráčem z Habrovan, že to vyhrajem - o flašu ferneta. Brácha se vsadil o bečku piva. Prostě Habrovany jsou takový loseři, že jsem byla přesvědčená, že to vyhrajem i potom, co byli skoro všichni fotbalisti v sobotu večer našrot. Dojela jsem na hřiště o hodně dřív, dala si čaj s panem Fanou a čekala na zápas. Byla kosa jak sviňa a to jsem měla jenom cyklistický tříčtvťový kalhoty a samozřejmě dvě mikino-bundy. Stejně jsem mrzla a nebyla jsem jediná. Mrzlo i ostatní osazenstvo z řad diváků. Všichni jsme byli schoulení u sebe a aby jsme se trochu zahřáli, tak jsme fandili o 106. Nezabralo to. Ani proti zahřátí, ani proti prohře. Prohráli jsme 1:0. Já přišla o ferneta a byla jsem promrzlá na kost. Stejně musím říct, že to byl hezkej zápas.

Při zápase

A dneska chčije a chčije, Pořád. Celou dobu. Je nás ve třídě strašně málo díky zájezdu do Anglie, jakési biologické exkurzi a jakémsi nemocem. Jo a dneska byl první trenink ju-jitsu. Paráda. Už mi to chybělo.